Počáteční léta komunistického režimu a kultura (1948-1950)

Kultura a společnost

Léta 1948-1950 jsou běžně označována za zakladatelské období komunistického režimu, ve kterém byly vytvořeny primární podmínky pro nové uspořádání struktury společnosti. Je pravdou, že v mnoha ohledech šlo o navázání na trendy zde přítomné již od konce druhé světové války. Komunistická strany ČSR se snažila již v letech 1946 a 1947 ovlivňovat kulturní prostor a přejímat ideologické podněty ze SSSR, resp. zvyšovat zásahy státu do této oblasti. Nutno však zdůraznit, že tyto procesy nezřídka probíhaly za souhlasu a v mnoha případech i aktivní podpory značné části tvůrčí inteligence. Svou roli zde jistě sehrála, mimo jiné, nejrůznější válečná a poválečná hospodářská omezení a s tím související sociální změny.

Do roku 1950 se komunistické straně podařilo položit základy řízení kulturní sféry, které se s dílčími obměnami udržely až do roku 1989. Jádro celého systému tvořil stranický a státní aparát, jemuž podléhaly převzaté nebo nově vytvořené masové organizace a kulturní zařízení. Zprostředkovatelem a významným iniciátorem nových trendů se stalo Revoluční odborové hnutí, které se stavělo do role reprezentanta „pracujícího lidu“. Vliv ROH se projevoval nejen při organizaci struktur sociálního zabezpečení, ale také prosazováním představ o roli a ideových parametrech kultury v poválečné společnosti, zřizováním a provozováním sítě kulturních institucí či vytvářením podmínek pro zájmovou činnost pracujících ve vznikajících závodních klubech ROH. Nemalou roli pak odbory hrály při zajišťování různých forem rekreace včetně pionýrských táborů. Masové a osvětové organizace (především již zmiňované závodní kluby ROH a osvětové besedy) se staly významnou základnou organizované zájmové činnosti. Na jejich „půdě“ či pod jejich záštitou byly realizovány rozličné kluby a kroužky, jako např. fotokluby, šachové kluby, esperantské, filatelistické aj.

Prakticky všechny oblasti života byly protknuty hesly o následování sovětských vzorů; propaganda hrála jednu z nejvýznamnějších rolí v přeměně či přímo převýchově československé společnosti. V rámci nastolené sovětizace přijížděly sovětské delegace a prominentní osobnosti, aby časem autoritativně hodnotili poměry v Československu. Stalo se takřka pravidlem, že jejich názory byly časem přijímány jako direktiva k „opravě“ jimi shledaných nedostatků, což často vedlo ke kompletní přestavbě celých oborů. Ne jinak tomu bylo se schvalováním zákonů. Těmto úkonům předcházely překlady odpovídajících sovětských předpisů, které byly považovány za nejvýznamnější podklady pro tvorbu domácí legislativy.